Příběh židovských náhrobků v Bečově nad Teplou

V Bečově nad Teplou na Karlovarsku je kromě relikviáře svatého Maura a botanické zahrady k vidění ještě jedna zajímavost. Je jí nedávno obnovený židovský hřbitov naproti železniční stanici. Dlouhá desetiletí náhrobky sloužily jako dlažba na statku v nedaleké vesnici. Teď už jsou ty, které přečkaly necitelné zacházení, zpátky na svém původním místě.

V roce 1938 tu k moci nastupující nacisté a zfanatizovaní lidé srovnali místní židovský hřbitov se zemí. Byla to součást zrůdného plánu na vyhlazení židovského národa. Náhrobky postupně odvozil mlynář z vedlejší vesnice. Troufale si s nimi vydláždil přístupovou cestu do dvora. 

Z náhrobků předtím odtesal horní oblouky, aby do sebe obdélníkové dlažební desky pasovaly. Naštěstí je, možná kvůli hladšímu povrchu, obrátil nápisy a reliéfy směrem do země. Jako dlažba pak sloužily náhrobky celá desetiletí. 

Ke znovuobjevení náhrobků došlo v roce 2010. Na tajemné kameny s hebrejskými nápisy upozornil nový majitel pozemku. Začal tedy archeologický výzkum a potvrzení, že se jedná o původní náhrobky z dávno zapomenutého židovského hřbitova v Bečově. 

Cesta zpátky ke klidu duší 

Po zrestaurování dochovaných náhrobků se v roce 2015 začalo s obnovou původního hřbitovního místa. Během desetiletí prošlo mnoha terénními úpravami. I přesto se podařilo vybrat prostor, nacházející se dnes mezi dvěma frekventovanými silnicemi naproti železniční stanici. Postavili tu i část původní dávno zbořené obvodové zdi. 

Dnes najdete na malém hřbitově celkem 144 nejzachovalejších náhrobků. Některé jsou vkusně zasazené do torza obvodové zdi. Na jaře by se navíc mělo zazelenat pletivo porostlé popínavými rostlinami, které bude chránit hřbitov před prašnou a hlučnou silnicí. Většina náhrobků je totiž z citlivého pískovce. 

Také by sem měly doputovat ještě tři náhrobky, které jsou zatím na zámku v Bečově, a další z obřadní síně karlovarského židovského hřbitova. Až budete mít cestu do Bečova nad Teplou, určitě se u obnoveného židovského hřbitova zastavte. Není to smutné místo.

Poslechněte si reportáž Českého rozhlasu